Nad ránem nás vzbudil zpěv ptáků připonínající nesladěný orchestr, přesto to byl úžasný zážitek. Později jsme zjistili, že když oklepeme kapky ledu ze stanu, tak ho máme suchý :) Po snídani jsme se vyšli na blízkou vyhlídku. Dál už následovali jenom další úmorné kilometry buší s bahnem. Naštěstí měli značky, co 5 metrů. Původně nám nešli dohromady časové údaje a vzdálenosti, ale brzy jsme pochopili, že i např. 7,5 kilometru se dá jít 3 hodiny. Takže pak už jsme věřili jenom časům. Rozhodli jsme se ten den dojít až k autu, byť za tmy. Abychom ale nemuseli za tmy buší, šli jsme posledních cca 7 km trochu jinou cestou po silnici a doufali, že třeba něco stopnem. Stop se nám podařil až na poslední kilometr, ale i to bylo příjemné. A stihli jsme to vpodstatě za světla. Popojeli jsme na parkoviště k Wainui Falls a usnuli.
Z ranní vyhlídky.
--------------------------------------------------------------------------------
Karle, tvoje 2 km v Jeseníkách byl slabý odvar! ;-)
